Business Rubrika

Vinaři z proslavené Francouzské oblasti poblíž přístavního města Bordeaux. Propadají chmurným představám a dokonce neváhají při rozhovorech o blížící se sklizni roku 2017 užít slova jako tragédie, neštěstí nebo katastrofa. Světoznámá vinařská oblast se nechala slyšet, že produkce může být v roce 2017 až poloviční oproti předešlým sklizním. Bordeaux leží na řece Garonně, která ústí do atlantického oceánu a není jedinou Evropskou vinařskou oblastí, která se potýká s problémy v produkci vinné révy. Na základě informací se z neutěšenou situací potýká celá jižní část Evropy. Nejvíc jsou slyšet stížnosti Italských vinařů. Italové jsou největšími světovými producenty vína. Jejich pole byla v průběhu letošního roku postižena velkými suchy.   
  
O neúrodě hovoří i v Alsasku a u dalších severně položených regiónu Francie. Odhady ministerstva zemědělství, který se problematikou zabývá, jde o pokles v produkci o 17 procent oproti loňskému roku. V důsledku těchto nepříznivých podmínek můžeme očekávat nárůst cen italského i francouzského vína.
 
K zdražování vína z italské a francouzské produkce dochází každoročně. Ale markantnějších zdražení se dočkáme především u produktů slavnějších oblastí jako Burgunska a Champagne, V těchto oblastech se ovšem hovoří o problémech dlouhodobější neúrody. A ceny šponují také rostoucí poptávky asijských trhů. 

Odborníci doufají, že u vín italských dojde k zdražení jen v rámci několika procent, rekordní sucho postihlo jen část rozlohy jejich vinic a výpadek produkce dokážou ty zbylé aspoň částečně zaštítit.
Ono je to vlastně už tradiční a každoročně slyšíme spílání vinařů, kteří si na nepřízeň počasí stěžují. Horko, zima, mokro, sucho. V tomto je vinařská Evropa jednotná. Podle názoru některých dovozců vín, hýbají cenami víc spekulanti než nepřízeň počasí.

Často se majitelé chlácholí, jak je jejich nemovitost v naprostém pořádku, možná až v takovém, že by tam mohl být ubytovaný sám prezident a ani by si nevšiml rozdíl mezi hradem a domem. Zde jde však veškerá legrace stranou, protože takový únik plynu, poškozená či vadná karma nebo snad i malá exploze může způsobit nejen velké škody na majetku jednoho (a ostatních), ale také újmu na zdraví osob zúčastněných – a byť to byla silácká slova předtím, teď je to vzdech a pláč.
 

Jak to vlastně je s těmi nájemci

Pokud nájemce přebírá byt, počítá se, že jste mu jako majitelé vylíčili veškeré důležité informace a skutečnosti, které se s nemovitostí pojí. Zvláště pokud jste realitní makléř nebo jste zástupce investiční skupiny, podpisem na smlouvě stvrzujete, že byt je v bezvadném stavu a jako takový jej dáváte nájemci k užívání. Tady se mohou stát dvě věci – v bytě dlouho nikdo nebyl po takovou dobu, kdy tam nikdo nikoho na nějakou vadu s plynovými spotřebiči nemohl upozornit majitele. A nebo majitel věděl, možná až velmi dobře, že občas se něco v plynovém spotřebiči zadrhne, ale nechal to tak ze strachu o to, že by tam musel vrážet peníze nebo snad si i myslel, že to není nic hrozného.
 
U plynových spotřebičů nikdy nic neví.
 
Majitel zodpovídá za to (ať už je to soukromník, podnikatel či právnická osoba), že byt a jeho příslušenství je bezpečné. Může se stát, že se na něco zapomnělo, v těchto případech ale leží vina na vás, protože vy zkrátka zapomenout na nic nesmíte. A je to docela rozumné pravidlo, protože kdo by měl vědět lépe než vy, jestli je s nemovitostí něco v nepořádku? Zvláště, pokud byl v bytě revizor naposledy před třemi roky.
 
Únik plynu a následná škoda či újma není vůbec žádná sranda. Tady může jít o holý život a taková katastrofa je holé neštěstí, protože první, na co se orgány činné v trestním řízení zaměří, tak je majitel a jeho povědomí o tom, v jakém stavu byly plynové spotřebiče. Proto starost o ně nepodceňujte!

Samozřejmě, že vždycky bude domácí chleba chutnat jinak než ten kupovaný. Hlavní výhodou toho všeho je, že víte, co tam přidáváte, a tak se nemůže stát, že byste naletěli na nějakou pěkně se tvářící značku, která stejně ty chemické éčka obsahuje, sic jsou ty „tradiční“ vynechány. Ale co když věříte ve stejné věci farmáři, který vám ty plodiny za vás vypěstuje nebo uzenáři, který vám dodává maso? Je automaticky vyloučeno, že český farmář = špatný farmář?
 

Kde je třeba hlídat obaly

Není třeba mazat si med kolem pusy. Šidilo se tehdy, šidí se dnes a šidit se bude. Kdekdo si může koupit med za pár korun ve slevě v obchodě, přelepit ho a vydávat za zrovna sesbíraný z úlů. Nejhorší je, že spousta takových farmářů si ani ty obaly a etikety netiskne, prostě vám prodají zavařovačku a čau.
 
Samozřejmě, pokud víte, že daný farmář skutečně má nějakou tu farmu a ta není jenom na obrázku, tak je přece jen větší pravděpodobnost, že zboží koupené od někoho takového bude v pořádku. Farmáři jsou ale také lidé a spousta z nich se uchyluje k nekalým praktikám ve výrobě, jenom aby měli větší obraty, to že se někdo označuje za domácího producenta a tradičního výrobce neznamená, že nešidí. To je jenom pěkná reklama, proto je dobré prověřovat i tyto výrobky.

České nebo polské buchty?

Zboží z ostatních států, než Česka nyní získalo jakýsi nádech nekvality a šizení, přitom například polské výrobky, zakoupené v Polsku, jsou daleko levnější a mnohem kvalitnější než na českém trhu, a to se pohybujeme v rozmezí pár kilometrů přes hranice. Zemědělství v Polsku je totiž mnohem více dotováno, a tak si farmáři klidně můžou dovolit nikde nespěchat, protože mají jistý výdělek, zato v Česku, pokud jste větší podnikatel, musíte už trochu přece jen slevit na kvalitě. Není to tak všude, ale je zkrátka pravidlem, že menší podnik, který se o své zboží stará, tak přece vydělává více než „velkostatkáři“.
 
Proto pokud se člověk dnes rozhodne pro dráhu zemědělce, zkuste nejprve pokrýt vlastní spotřebu a poté uvidíte, jak vám to půjde. Pak zkuste sousedy a možná za pár let můžete i celou obec. A uvidíte, ve kterém bodě slevíte a raději koupíte ty levnější éčka a nebo se nezlomíte a budete zkrátka poctivě „dřít“.

Je před vámi stěhování a blíží se fáze, kdy začnete shánět balicí materiál, balit věci do krabic a poptávat stěhovací firmu? Pak byste si měli uvědomit, že to nejdůležitější, co na celém stěhování je, není samotný jeho fyzikální proces, ale starostlivost o sebe sama a své blízké z hlediska zdravotního. Abyste nepřišli k úhoně a stěhování přineslo pouze pozitivní efekt. Týká se to i dostatku tekutin v přípravné fázi, v průběhu přestěhování a i při vybalování a zabydlování.

Pitný režim

S pitným režimem se to nesmí přehánět, neboť přetěžujete ledviny, ale nedostatek tekutin rovněž není dobrý. Ideální je jít zlatou střední cestou, a to znamená, že budete věnovat zvýšenou pozornost doplňování tekutin právě ve chvílích, kdy jste pod větším psychickým tlakem nebo podnikáte fyzickou práci a náročná cvičení. A právě stěhování patří k činnostem, kde psychika i fyzička dostávají zabrat.

Kromě přípravy vhodné svačiny a zajišťování nezbytných úkonů v průběhu stěhování v Ústí nad Labem https://stehovani-mamut.cz/stehovani-usti-nad-labem/, a to i tehdy, máte-li k ruce profesionální stěhovací firmu, byste měli jako z prvních věcí zajistit dostatek vhodných nápojů pro všechny členy rodiny i vaše přátele, kteří vám vypomáhají.

Žádný alkohol – chcete-li se povzbudit, nabrat sílu a doplnit výživové prvky, pak alkoholem (a třeba i obyčejným pivem) docílíte pravý opak. Alkoholickým nápojům se vyhýbejte a nenabízejte je ani stěhovákům.

Minerálky nebo „ionťáky“ – iontové nápoje a minerálky v rozumné míře jsou dobrou volbou. Doporučit můžeme např. Magnesii kvůli vysokému obsahu ionizovaného hořčíku, který pomáhá ulevit od stresu a fyzické námahy.

Čistá voda bez bublinek a žádné kolové nápoje – kofein obsažený v nápojích (nejen v kávě) a zároveň rafinovaný cukr zbytečně překyselují organismus a navíc zvedají hladinu stresových hormonů (adrenalinu a kortizolu), což při stěhování nemůžete potřebovat. Problematické jsou i nápoje sycené oxidem uhličitým. Naopak čistou, kvalitní vodou, bez bublinek a příměsí, nic nezkazíte.

My lidé máme povědomě strach ze smrti, či spíše z neexistence. To je společné prakticky všem živým organismům. Je to evoluční znak, který je v nás zabudovaný již po miliony let. Představoval totiž obrovskou evoluční výhodu – jedinci, kteří se báli smrti, byli opatrnější a podnikali více opatření k tomu, aby zůstali naživu. Byli tedy evolučně úspěšnější.

I dnes je v nás tento strach velmi silně zakódován. Avšak zatímco většina zvířat či rostlin přemýšlí prakticky pouze v přítomném okamžiku, my lidé myslíme i na budoucnost. A to zahrnuje i fakt, že jednou zemřeme. A pro to, abychom si zachovali zdravou mysl, je důležité, abychom se s tím nějakým způsobem vypořádali.

Samozřejmě jedním z nejčastějších mechanismů je zkrátka na to příliš nemyslet. A většinu času to i funguje – zkrátka si svou smrtelnost během běžného dne nepřipouštíme. Avšak pak se stane něco, co nám ji palčivě připomene. Může to být těžká nemoc, ztráta milovaného blízkého, ale i spousta jiných věcí.

Není tedy divu, že se lidé již od pradávna snažili zjistit, co se s námi po naší smrti stane. Obvyklá byla například víra v nejrůznější druhy nebe (či pekla, podle toho, jaký byl člověk za života), avšak velmi rozšířená je i víra v reinkarnaci. To zkrátka znamená, že toto není první život, který prožíváme. Kdysi jsme byli někým jiným, a až zemřeme, pak se opět narodíme jako někdo jiný.

K tomu, abychom vzpomínky na minulé životy získali, nám má pomoci regresní terapie. Ta má přístup k nim zajistit pomocí hypnózy a podobných technik. Avšak může to skutečně fungovat? Nebo jde jen o sugesci?

Bohužel, druhá odpověď je správně. Nyní totiž víme, jak jsou vzpomínky v mozku ukládány – jako spojení několika neuronů. A když se ty rozpadnou, rozpadnou se i naše vzpomínky na danou věc. I to je důvod, že čím vzdálenější vzpomínky jsou, tím hůře si je vybavíme – neuronové spojení zkrátka v průběhu času slábne.

Proto nevěřte šarlatánům a raději se soustřeďte na život, který máte nyní.

Není to jen tak
Ze začátku jako spousta věcí se to může zdát těžké, ale později nabydete zkušeností a sami potom uvidíte, že to nakonec není žádná věda. Na začátek, než začnete obchodovat se svými skutečnými penězi je dobré si to vyzkoušet nanečisto. Tím se v celém tomto systému velice dobře zorientujete a pochopíte, jak tu všechno chodí. Této možnosti se většinou přezdívá Demo verze a má ji spousta aplikací. Dostanete demo účet, https://www.csob.cz/portal/lide/produkty/ucty-a-platby/ucty na kterém sice nebudou opravdové peníze, ale budete s nimi moct zacházet jako s opravdovými, protože žádný proces se nijak neliší. Existuje spousta typů věcí, s kterými se dá obchodovat a je jen na Vás, co si zvolíte a bude Vás bavit. Ale počítejte s tím, že investované peníze ne vždy vydělají, a proto neinvestujte co nemůžete ztratit. Je dobře mít svou strategii, čas a peníze. Protože jedině studiem a neustálým se zlepšováním můžete dosáhnout skvělých výsledků.
Intradenní obchodování
Na výběr je spousta typů obchodování, přičemž je každé výjimečné a má své kouzlo. Například tohle se od ostatních liší tím, že se obchody provádí a uzavírají v jeden stejný den, což už plyne z názvu. Takže prostě se večer stav burzy uzavře a je úplně jedno, jestli vydělává nebo ne. Takže zde odpadá obrovský noční stres, jenž prožívá spousta obchodníků, protože neví, co se všechno mezi tím odehrálo. A stát se toho může opravdu hodně, protože každý okamžik na online trhu je svým způsobem jedinečný a tím i krásný. intradenní obchodování https://www.tradecz.cz/intradenni-obchodovani-day-trading/zabere analýzou grafů až šest hodin denně. Nový den začínáte úplně znovu, takže se nemusíte trápit předešlým neúspěchem. Dále je zde i menší riziko, protože výkyvy grafu nejsou až zas tak velké. Máte zde i více příležitostí pro výdělečný obchod, ovšem je potřeba znát i tu zápornou stránku. Tato činnost je totiž jak psychicky, tak i fyzicky náročná.

Může se to stát kdykoliv komukoliv. Člověk nasedne do auta a zajede si někam, kam byl pozván, v dobré víře, že tam nějakou dobu pobude a pak se zase stejným způsobem vrátí zpátky. Jenže na místě se to nevyvíjí tak, jak dotyčný předpokládal, a než se naděje, už v sobě má nějakou tu sklenku.
A co teď?
Měl se sice vrátit domů svým autem, jenže to už tak jaksi nepřipadá v úvahu. Kdyby se k tomu totiž odhodlal, může se hravě stát, že ho cestou zastaví nějaká ta policejní hlídka. Nebo dokonce může dojít k dopravní nehodě, protože toho v Praze jezdí dnem i nocí po ulicích dost a dost.
Bylo by to nepříjemné. A to už ani nemluvě o tom, jaké by taková opilá jízda mohla mít následky. Na našich ulicích se přece umírá dnes a denně a je známo, že těmto statistikám více než vydatně napomáhá právě alkohol za volantem.
Ovšem co když řidič i se svým vozem prostě musí pryč? Co když je obou zapotřebí zanedlouho někde docela jinde a není tak možno tu auto odstavit a jet domů jinak, případně tu zůstat i s tímto přes noc?
To je zapeklitý oříšek, jaký lze zpravidla rozlousknout jen jediným způsobem. A to tím, že se vsadí na drink taxi. Což je – jak ti, kdo už měli tu čest, vědí – přímo dokonalá služba určená právě těm, kdo se v této situaci ocitnuli.
Princip této služby spočívá v tom, že si člověk zavolá jednoduše na dispečink a objedná si pro sebe i své auto odvoz. Načež si ho vyzvedne profesionální šofér, který dotyčného odveze až do cíle jeho vlastním vozem. Takže se náš hrdina a se svým vozidlem dostane bez úhony přesně tam, kam se dostat měl. Vše probíhá v pořádku, nic tu nehrozí. A co si přát víc, že?
A co se stane s oním taxikářem poté, co opustí člověka i s jeho vozidlem v cíli? Strachovat se netřeba. Za tímto vozidlem totiž jede celou cestu firemní vůz s řidičem druhým. Který svého kolegu zase vyzvedne a odveze tam, kde je ho zapotřebí. A všichni jsou spokojeni.